


Aleš
I po amputaci v kyčli Aleš dál zdolává cyklostezky
I po amputaci v kyčli Aleš dál zdolává cyklostezky
V 56 letech začal Aleš řešit problém s kyčelním kloubem. Zpočátku to vypadalo na běžný zánět, který se dá zvládnout klidem a léčbou. Jenže bolest se postupně zhoršovala a vyšetření ukázala mnohem vážnější diagnózu, než si kdokoli dokázal připustit. Jediným řešením se nakonec stala vysoká amputace, při které musela být odstraněna i část pánve. Tahle zpráva změnila Alešovi život během chvíle. Po operaci přicházely těžké myšlenky a otázky, co bude dál. Potřeboval se něčeho chytit – něčeho, co mu dá směr a smysl. A právě to měl naštěstí po ruce.
Celý život se totiž pohybuje v cyklistice. Jeho práce, prodej a servis jízdních kol a elektrokol v Hradci Králové, je zároveň jeho koníčkem. Rodinná firma, do které jsou zapojení jeho nejbližší, a komunita lidí kolem kol tvoří jeden propojený svět, který ho držel nad vodou. Právě tohle spojení práce, rodiny a sportu se stalo jeho hlavním záchytným bodem v nejtěžších chvílích. A protože byl Aleš už před amputací v dobré fyzické kondici, návrat k pohybu pro něj nebyl o to složitější. Věděl, že limity existují, ale zároveň i to, že se dají posouvat. A to přesně začal dělat.
„Správná volba protetika a protetické firmy je 80% úspěchu.“
S podporou skvělého protetika, který mu pomohl znovu se postavit na nohy, se postupně vracel do života. Důležitou roli hrálo i jeho nastavení – nepřemýšlet jen nad tím, co bylo, ale soustředit se na to, co je před ním. Jak sám říká, život po amputaci se nezastaví. Vlak jede dál a je jen na člověku, jestli na něj naskočí.
„Život po amputaci se nezastaví. Vlak jede dál a je jen na člověku, jestli na něj naskočí.“
Dnes je Aleš znovu aktivní součástí světa cyklistiky. A i když ho omezení pustí šlapat do pedálů jen jednou nohou, nic mu nebrání brázdit silnice a cyklostezky na elektrokole spolu se svými syny. Cyklistika se tak stala nejen jeho prací, ale i cestou zpět k aktivnímu životu a společným zážitkům s rodinou.
Alešův příběh ukazuje, že i když člověk projde zásadní životní změnou, nemusí se zastavit. Jen je potřeba najít nový směr – a nevzpomínat jen na to, co bylo, ale hlavně žít pro to, co je před námi.