Jan

Honza má vlastně velké štěstí, že je dnes stále mezi námi. Jeho život se změnil během jediného dne, kdy mu v 58 letech náhle praskla aorta. Situace byla natolik vážná, že lékaři museli přistoupit k amputaci nohy ve stehně. Z aktivního člověka se ze dne na den stal někdo, kdo se musel znovu učit úplně základní věci.

Začátky ale nebyly vůbec jednoduché. První protéza, kterou Honza dostal, mu příliš nepomáhala. Byla vybavená opaskem, na citlivém pahýlu rotovala, způsobovala bolest a nepříjemné modřiny. Každý krok byl spíš utrpením než krokem vpřed. Postupně se dostal do fáze, kdy si protézu přestal chtít nasazovat úplně. Jeho aktivita klesla na minimum a reálně hrozilo, že zůstane odkázaný jen na berle nebo dokonce na invalidní vozík.

Zlom ale přišel ve chvíli, kdy se zapojil do pravidelných tréninků školy chůze. Pod vedením fyzioterapeutky a ve společnosti dalších amputovaných začal znovu objevovat jistotu v pohybu. Velkou roli sehrála také akce Fitness Days, kde viděl lidi s podobným osudem, kteří žijí aktivně, sportují a nevzdávají se. Právě tady přišla ta správná motivace něco změnit.

Honza se rozhodl pro zásadní krok – změnil protetika a nechal si vyrobit novou protézu. Ta mu konečně sedla tak, jak měla. Najednou zjistil, jak obrovský rozdíl může správné vybavení udělat. Spolu s pravidelným tréninkem a podporou nové komunity lidí se začal postupně vracet zpátky do života. Dnes říká, že tři věci pro něj byly klíčové: kvalitní a dobře padnoucí protéza, pravidelný trénink školy chůze a parta lidí, kteří ho chápou a podporují. Po návratu z Fitness Days se cítil jako úplně nový člověk – plný energie, chuti něco dělat a zkoušet nové věci.

A nezůstalo to jen u chůze. Honza se postupně začal věnovat sportu a znovu objevovat radost z pohybu. Nejvíce si oblíbil volejbal sedících, který mu přinesl nejen fyzickou aktivitu, ale i nové přátele a týmového ducha. Pravidelně také vyráží na lyže a užívá si každý moment, kdy může být aktivní. Výzvou, kterou si ale oblíbil, je i akce Hurá na Říp. Té se účastní pravidelně a s přehledem zvládá náročné převýšení 143 metrů na jednom kilometru, a to za jakéhokoliv počasí.

Jeho příběh ukazuje, že i když člověk projde těžkou životní zkouškou, nemusí to být konec aktivního života. Někdy stačí správná podpora, odvaha udělat změnu a lidé kolem, kteří vás posunou dál. Honza je dnes důkazem toho, že návrat zpět není jen možný, ale může vést k ještě plnějšímu a radostnějšímu životu.