Jednou z nejčastějších malpozic u dětí s mozkovou obrnou je deformita pes equinus. Kvůli svalové spasticitě neboli slabosti svalů, které chodidlo zvedají, směřuje chodidlo dolů. Pokud je tato deformita trvalá, chodidlo nelze položit rovně na zem, a stát vzpřímeně s pevným oporou je obtížné. Díky fyzioterapii a ortotickým pomůckám lze tuto deformitu zvládat a kompenzovat. Je dokonce možné předcházet zkracování svalů, šlach a vazů nebo je postupně protahovat. Pokud se však měkké tkáně zkrátí, může dojít k trvalému ztuhnutí kloubu, nazývanému kontraktura.

Děti s dětskou mozkovou obrnou často mívají poruchu chůze. Příkladem je nůžková chůze, která se vyznačuje stisknutím kolen a stehen k sobě nebo zkřížením nohou při chůzi v důsledku slabostí svalů, které odtahují kyčle, nebo spasticitou svalů, které kyčle přitahují.
Ochablost svalů, které ohýbají kolena a kyčle, může ztěžovat zvedání nohy od země při chůzi za účelem provedení švihu dolní končetinou; dolní končetina pak nedokáže při chůzi provést odraz od země. Aby se postižené děti mohly pohybovat, musí při kroku provádět švih dolní končetiny do strany, což způsobuje, že se při chůzi pohybují trhaně a ztuhle. V tomto případě se jedná o cirkumdukci.
Další častou abnormalitou bývá chůze v podřepu. Je charakterizována chůzí s pokrčenými kolenními a kyčelními klouby, což může být pro klouby vyčerpávající a stresující. Chůze v podřepu může také vést ke zkrácení svalů a neschopnosti narovnat kolena a kyčle, a to i vleže.

Pomocí ortotických pomůcek a cvičení s fyzioterapeutem lze klouby podpořit a chůzi zlepšit.

Děti i dospělí s DMO často pociťují bolest, zejména v chodidlech, kolenou a kyčlích, ale i v jiných částech těla, například v páteři. Bolest je většinou důsledkem omezeného pohybu nebo nesprávných poloh těla a s věkem se často zvyšuje.

U dětí s dětskou mozkovou obrnou se mohou vyskytnout také kognitivní nebo smyslové poruchy. Ty se mohou projevovat jako potíže při učení, poruchy chování nebo opožděný vývoj řeči a vyjadřování. Děti mohou mít také epilepsii, což je neurologická porucha, která vede k záchvatům provázeným křečemi.

Nejčastější formou mozkové obrny je spastická mozková obrna. Je charakterizována především spastickou paralýzou, která omezuje pohyb. V důsledku toho je omezen růst svalů, takže jsou možné kontraktury a malpozice.

Spastická diplegická mozková obrna je spastická DMO, při které úplná spastická paralýza postihuje obě paže nebo obě dolní končetiny. U dětí s mozkovou obrnou to obvykle znamená spastickou diplegii obou dolních končetin.

Forma dyskinetické mozkové obrny je odvozena od dyskineze a je charakterizována mimovolními, nekontrolovanými pohyby. Tyto pohybové poruchy mohou postihnout různé oblasti těla.

Atetoidní mozková obrna je odvozena od atetózy. Je podskupinou dyskinetické DMO. U lidí s atetoidní DMO se také vyskytují mimovolní pohyby; ty jsou však obvykle pomalé a křečovité. Pokud je jedinec s atetoidní mozkovou obrnou ve stresu, mohou se pohybové poruchy ještě zhoršit. Kontraktury bývají u této formy mozkové obrny méně časté.

Ataxická mozková obrna je odvozena od symptomů ataxie. Děti s ataxickou mozkovou obrnou mají hlavně problémy s rovnováhou a koordinací.

Fyzioterapie pro dětskou mozkovou obrnu se zaměřuje na zlepšení lokomoce a stávajícího rozsahu pohybů. Je přizpůsobena individuálním potřebám dítěte; fyzioterapeuti vás jako rodiče obecně naučí, jak lze aktivitu a podporu pohybu integrovat do každodenního života. Ukáží vám, jak zvládat určité situace nebo jak používat nezbytné lokomoční pomůcky.

Například pro běhání a zlepšení deformity pes equinus je často nezbytné používat individuální ortopedické vložky. Postupem času je možné, že se kotník stane pohyblivějším a stoj snazším. Součástí fyzioterapie jsou také přesuny dítěte z postele nebo židle na invalidní vozík a zpět. Rodiče se také naučí speciální pohybová cvičení, která mohou společně s dítětem doma provádět.

Rozvoj aktivit u dítěte s mozkovou obrnou podporuje také ergoterapie. Důraz je kladen na podporu každodenních činností, jako je jedení, mytí a oblékání. Kromě toho ergoterapeuti uplatňují holistický přístup k podpoře duševního a emočního vývoje vašeho dítěte. To zahrnuje vnímání nebo schopnost věnovat pozornost a soustředit se.

Aby se podpořila a udržela funkce kloubů a celková pohyblivost u osob s mozkovou obrnou, předepisuje ortoped vhodné ortopedické pomůcky. Ty mohou zlepšit nebo zabránit zkrácení svalů, vazů a šlach, stejně jako nesprávnému postavení. Ortopedické pomůcky mají pomoci vašemu dítěti, aby mohlo žít aktivní a samostatný život.

Tímto způsobem může být léčena například nůžková chůze. Ortéza na abdukční kloub kyčle (například Ottobock Cosa Junior) s pelotami na vnitřní straně stehen usnadňuje dětem s mozkovou obrnou stabilní sed nebo chůzi. Peloty v kalhotách fungují jako distanční vložky. Ortézu lze také kombinovat s dalšími pomůckami, jako například s invalidním vozíkem nebo ortézou dolních končetin. V tomto případě se často jedná o některou dynamickou bércovou ortézu (například Ottobock WalkOn Reaction Junior). Používá se v případě syndromu padající špičky. Existují různé modely s různými funkčními vlastnostmi. Všechny modely podporují fyziologickou chůzi – i při různých rychlostech a zátěži. Další asistenční pomůckou je oblek Exopulse Mollii Suit, který je navržen k účinnému uvolnění napjatých, spastických svalů a zmírnění souvisejících bolestí. Lze jej použít v kombinaci s fyzioterapií, cvičením nebo fyzickou aktivitou.

V některých případech spastické mozkové obrny lze jako součást terapie aplikovat různé léky (buď perorálně, nebo injekčně). Cílem farmakoterapie je zmírnit spasticitu a bolest. To, které léky jsou vhodné a zda jsou vůbec potřeba, rozhodují lékaři na základě příznaků vašeho dítěte a posouzení, zda jsou splněny určité podmínky v rámci hodnocení přínosu a rizika. Protože každý případ dětské mozkové obrny je odlišný, rozhodnutí se provádí individuálně.

Lékaři se snaží u dětí s mozkovou obrnou co nejvíce používat nechirurgické metody léčby. V některých případech však může být rozumné zvážit chirurgická opatření. V závislosti na zákroku lze zmírnit bolest způsobenou spasticitou a zlepšit stoj a chůzi. Pokud se provedou dostatečně brzy, mohou některé operace působit preventivně a v určitých případech lze jimi předejít následkům spasticity. V některých případech je chirurgický zákrok také možností léčby již existujících malpozic nebo změn v kloubu.