Podvrtnutí (vymknutí) a poranění šlach kotníku patří mezi nejčastější poranění. Studie ukazují, že včasnou funkční léčbou ortézou lze úspěšně předejít dlouhodobé nehybnosti.

Podvrtnutí (vymknutí) a poranění šlach jednoznačně patří mezi nejčastější poranění kotníku. Na základě údajů ze srovnatelných zemí lze předpokládat, že jen v Německu utrpí každoročně zranění kotníku více než 1 milión lidí. V 85 % případů dojde k postižení komplexu zevních vazů.

Vazy v kotníku mohou být vystaveny přílišnému namáhání v extenzi nebo dokonce může dojít k přetržení vazů z důvodu zkrutu nohy vlivem působení vnějších sil nebo špatného pohybu. Taková poranění se často vyskytnou během sportovních aktivit. Nejčastější jsou v tomto ohledu akutní poranění kotníku. Představují přibližně 15 - 20 % poranění při sportu. Rizikovými z hlediska poranění vazů kotníku jsou zejména sporty, při nichž dochází k častým, náhlým změnám směru, skokům, kontaktu s protihráčem. Mezi sporty s mimořádně vysokým výskytem akutních poranění kotníku patří fotbal, basketbal a volejbal.

Riziko obnovení poranění kotníku je zvýšené zejména mezi sportovci. Přibližně jedna třetina pacientů utrpí další úraz kotníku v průběhu 3 let; mezi atlety činí tento počet až 73 % z celkového počtu případů. Později si mnoho pacientů také stěžuje na menší pohyblivost kotníku, bolesti při chůzi a běhu, lehké otoky a mírnou nestabilitu hlezenního kloubu.

85 % zranění vaziva horního hlezenního kloubu postihuje boční vazy, přičemž nejčastěji bývá postižen přední boční vaz. Mohou se vyskytnout i poranění dolního hlezenního kloubu. Ačkoli jsou izolovaná poranění dolního hlezenního kloubu vzácná, podle odhadů trpí 10 % pacientů s chronickou laterální nestabilitou horního hlezenního kloubu také nestabilitou dolního hlezenního kloubu.

Lékař nejprve vyšetří chodidlo a jeho pohyblivost, teplo, otok, zčervenání pokožky, vystouplé kosti atd. Okolnosti, které vedly k poranění, a lokalizace bolesti se vysvětlí během konzultace a případně také se ujasní, zda v této oblasti nedošlo dříve k nějakému poranění nebo nemoci. V závislosti na nálezu se provedou další vyšetření jako např. rentgen nebo magnetická rezonance (MRI).

Časná funkční mobilizační terapie při poranění vazů hlezenního kloubu představuje moderní standard léčby. Terapie prováděná bezprostředně po poranění se řídí pravidlem PRICE (protection, rest, ice, compression, elevation), a tedy zahrnuje tento postup: ochrana, klid, ledování, komprese, elevace. Lehké cviky bez zatěžování postižené končetiny mohou být zahájeny už po 48 až 72 hodinách, aby došlo k obnovení rozsahu pohybu a síly svalů. Po ustoupení otoku je hlezenní kloub stabilizován pomocí ortézy a po 2 až 4 týdnech se postupně obnovuje zatěžování postižené nohy.
Je rovněž žádoucí co nejdříve zahájit doprovodný trénink senzomotoriky – obvykle po 3 až 4 týdnech.