Vazy v kotníku mohou být vystaveny přílišnému namáhání v extenzi nebo dokonce může dojít k přetržení vazů z důvodu zkrutu nohy vlivem působení vnějších sil nebo špatného pohybu. Taková poranění se často vyskytnou během sportovních aktivit. Nejčastější jsou v tomto ohledu akutní poranění kotníku. Představují přibližně 15 - 20 % poranění při sportu. Rizikovými z hlediska poranění vazů kotníku jsou zejména sporty, při nichž dochází k častým, náhlým změnám směru, skokům, kontaktu s protihráčem. Mezi sporty s mimořádně vysokým výskytem akutních poranění kotníku patří fotbal, basketbal a volejbal.

Riziko obnovení poranění kotníku je zvýšené zejména mezi sportovci. Přibližně jedna třetina pacientů utrpí další úraz kotníku v průběhu 3 let; mezi atlety činí tento počet až 73 % z celkového počtu případů. Později si mnoho pacientů také stěžuje na menší pohyblivost kotníku, bolesti při chůzi a běhu, lehké otoky a mírnou nestabilitu hlezenního kloubu.

85 % zranění vaziva horního hlezenního kloubu postihuje boční vazy, přičemž nejčastěji bývá postižen přední boční vaz. Mohou se vyskytnout i poranění dolního hlezenního kloubu. Ačkoli jsou izolovaná poranění dolního hlezenního kloubu vzácná, podle odhadů trpí 10 % pacientů s chronickou laterální nestabilitou horního hlezenního kloubu také nestabilitou dolního hlezenního kloubu.

Lékař nejprve vyšetří chodidlo a jeho pohyblivost, teplo, otok, zčervenání pokožky, vystouplé kosti atd. Okolnosti, které vedly k poranění, a lokalizace bolesti se vysvětlí během konzultace a případně také se ujasní, zda v této oblasti nedošlo dříve k nějakému poranění nebo nemoci. V závislosti na nálezu se provedou další vyšetření jako např. rentgen nebo magnetická rezonance (MRI).

Časná funkční mobilizační terapie při poranění vazů hlezenního kloubu představuje moderní standard léčby. Terapie prováděná bezprostředně po poranění se řídí pravidlem PRICE (protection, rest, ice, compression, elevation), a tedy zahrnuje tento postup: ochrana, klid, ledování, komprese, elevace. Lehké cviky bez zatěžování postižené končetiny mohou být zahájeny už po 48 až 72 hodinách, aby došlo k obnovení rozsahu pohybu a síly svalů. Po ustoupení otoku je hlezenní kloub stabilizován pomocí ortézy a po 2 až 4 týdnech se postupně obnovuje zatěžování postižené nohy.
Je rovněž žádoucí co nejdříve zahájit doprovodný trénink senzomotoriky – obvykle po 3 až 4 týdnech.

A comprehensive review comparing immobilisation and early functional treatment has shown that early functional treatment is significantly superior to longer-term immobilisation:

• Over the long term, more patients resume the sport they participated in before the injury

• The time until they resume sports activities is shorter

• More patients resume the job they did before the injury more quickly

• Over the short term, fewer patients have ongoing issues such as swelling

• Fewer patients exhibit mechanical instability of the ankle joint in X-rays that were taken

• More patients are satisfied with the treatment